Taková koncepce místního poplatku by byla dle judikatury Ústavního soudu v rozporu se zákonem o pozemních komunikacích (srov. např. Pl.ÚS 12/11), který zaručuje bezplatné užívání pozemních komunikací a sám uceleně upravuje problematiku mýtného. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 23/2000 Ústavní soud rozhodl, že „vybraným místem“ je, ve smyslu § 1 písm. f) zákona o místních poplatcích, třeba rozumět ucelenější, zpravidla osídlenou lokalitu, kterou s vnějším světem (okolím), jako dopravní cesta, komunikace spojuje. V prve zmiňovaném nálezu předpokládá aspekt osídlení, resp. historicky cenné či jinak památkově nebo urbanisticky významné území, nebo jeho část, příp. významný krajinotvorný prvek. Poplatku tedy nesmí podléhat zcela libovolné místo, ani konkrétní úsek komunikace tak, aby se jednalo o „skryté mýto“.